24 hodin v KL City

Naposledy jsme na letišti v Bandungu zamávali Jávě a mohli jsme vyrazit. Další zastávka – Kuala Lumpur, Malajsie. Let byl krátký. Na můj vkus vlastně skoro až moc. Já totiž jakmile vlezu do nějakého dopravního prostředku kde vím, že pojedu delší dobu, tak hned usnu. Asi jak to vždycky drncá, houpe a nebo jsem se už za ta léta jednoduše naučila čas na cestě využívat k nabírání sil. 2 hodinový let je tedy pro mě jen takový šlofík a klidně bych si ho prodloužila. Obzvlášť, když jsme odlétali v 7 ráno. 

Délka letu ale není na mně a tak jsme po 9 ranní přistáli v Kuala Lumpuru. Jak už to tak mám, okouzlila mě opět už cesta z letiště. Čekala bych něco víc industriálního a šílenou dopravu. Namísto toho jsme projížděli po skoro prázdné dálnici, obklopené nekonečnými palmovými lesy. Palmy to byly jiné, než jaké vídáte v Indonésii. Tyhle byly takové kulatější, košatější a jakoby ,,nadýchané“. Klima tu bylo oproti očekávání (všichni ho popsali jako ,,skleník“a já říkám, že jsou asi přecitlivělí! :)) příjemné, teplejší a jaksi více městské. Připomnělo mi horké Španělsko na večer, v půlce července. Lidé jsou tu milí a oproti Indonésanům umějí skvěle anglicky. Za hodinu jsme dorazili do hotelu. Když už jsme v KL, nemohli jsme nevzít jeden z těch typických, vysokých hotelů s výhledem na město. A dobře jsme udělali. Za prvé ten výhled stojí za to, za druhé cena není až tak hrozná a za třetí dopřát si trochu luxusu (jako třeba vana) po půl roce, si opravdu zasloužíte. A taky náležitě užijete. Hotel jsme ale záhy nechali hotelem a vyrazili na obhlídku města. V některé z obrovských Asijských metropolí přece jen nejste každý den a my měli jen 24 hodin na průzkum.

A bylo to úžasných 24 hodin.

Začali jsme s Batu Caves. S Ohromným jeskynním komplexem, který je vlastně kousek od centra, což působí až tak trochu bizarně. Podívaná je to vážně úžasná. Ať lituje ten, kdo byl v Lumpuru a nejel se tam podívat. Už z dálky na vás svítí gigantická a skvostná socha hinduistického boha Murugana. Je vážně obrovská (43 metrů na výšku – to už není žádný prcek). Navíc je celá zlatá. Nádhera. U jejích pat objevíte schody do jeskyně. A jak už to tak bývá, není jich zrovna málo. Jako hinduista se očividně v průběhu života dost nachodíte do schodů. Ať jsem totiž byla na jakékoliv hindu památce, čekal na mě pořádný výšlap. A Batu Caves nejsou výjimkou. Projdete pod sochou a už se na vás směje krásných 272 schodů. Cestou nahoru je ještě třeba dávat pozor na všudypřítomné makaky, kteří si , jak známo, neberou zrovna servítky a oloupí vás o všechno, co se jim zlíbí. Opatrně si je tedy pofotíte, užijete si výhled na město a na sochu z jiného úhlu a s jazykem na vestě stojíte před jeskyní. A zůstáváte uchváceni.

Hlavní jeskyně je obrovská.

Obrovská a nádherná. Nezbývá vám, než stát a koukat s otevřenou pusou. Létají tu ptáci, ze stropu visí lijány a přísahali byste, že na některých místech vypadá skála jako nějaký bájný tvor. Chvílemi si připadáte jako v obrovském Vetřelčím příbytku (pusťte si Vetřelce 2), chvílemi zase jako v nějakém elfím království. Atmosféru dokreslují všudypřítomné náboženské obřady a k nim patřící hudba. Vycházíte z jeskyně a odnášíte si jen težko popsatelné zážitky. Je to celé velmi silné. Máte-li zájem, je možno zajít ještě na hodinový trek tmavým, jeskynním komplexem. Jsou tu k vidění různé prapodivné živočišné druhy, z nichž některé žijí jen a pouze tady. Především se ale jedná o různé pavoukovité a podobnou havěť a to pro mě ještě pořád znamená jasnou stopku. Úplně totiž vidím ten článek v novinách:

,,Českou turistku ranila mrtvice v Malajské jeskyni“, kdyby některý z těch milých endemitů, nedej bože, třeba spadl na rameno.

Pokračovali jsme do města. Ve měste jsme byli po hodně dlouhé době a v Asijské metropoli vůbec poprvé. A povím vám, je to paráda. Nad městem se tyčí obří mrakodrapy, pod nimi se ukrývají fajn parky a lidé mají ,,městskou“ vizáž (ano, konečně nastal čas vytáhnout z kufru něco rozumnýho na sebe). Je tu skvělá atmosféra. Jak už asi víte, já miluju takové ty pravé, horké, tropické večery. A tak miluju i města, ve kterých jsou co nejčastěji k mání. KL tak nemůže být výjimkou. A co víc – teprve se dostáváme k tomu nejlepšímu. Totiž k jídlu.

Malajsie je vyhlášenou street food velmocí. Street food, neboli jídlo na ulici tu najdete kdekoliv. Jsou tu dokonce celé speciální ulice, kde najdete jenom jídlo. Stánek na stánku a různé, skvělé druhy pokrmů za příjemnou cenu. V Malajsii se míchá vliv kuchyně malajské, čínské i indické a vzniká tak nepřeberné množství zajímavých chutí. Protože jsme s Kubou praví srdcaři, ,,hecli“ jsme se a ochutnali asi 8 jídel. Všechna byla úžasná a některá méně obvyklá, než jiná. Otestovali jsme tak mimo jiné třeba taky žábu nebo kuřecí pařátky (které u mě mimochodem rozhodně vedou!). Po tom všem jídle a nachozených kilometrech už nám nezbývalo, než dát projížďku nočním KL a odpadnout na hotelu do postele. Bylo to náročný, ale bylo to boží! A zítra hurá na Borneo!

P.S. Tohle město je zkrátka skvělé a vážně stojí za hřích. A tak jsme se rozhodli. Stane se jednou z našich budoucích zastávek. Zkusíme tu na chvíli bydlet. Kdy? To vám teď nepovíme…nechte se překvapit.

Mějte fajn den!

Klára

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s